Arciděkanství
O místu:
Budova arciděkanství není jen sídlo duchovního správce a sekretariát farnosti, ale slouží také jako místo setkávání farního společenství. Pořádají se zde besedy, přednášky a další kulturní akce, během kterých je možné arciděkanství navštívit.
-
Historie
Jádro objektu dnešního arciděkanství tvoří úsek hradebního pásma z počátku 14. století. Z výstavby mezi kostelem sv. Jakuba a parkánovou zdí je archivně doložen objekt školy v roce 1363. V jagellonské době došlo k zastavění příkopu mezi budovou Vlašského dvora a hradební věží tzv. Mincmistrovským domem. Jeho součástí bylo pravděpodobně i dnešní severní křídlo arciděkanství, navazující na objekt starší školy. Podle archivních zpráv byla budova školy zchátralá, ale k výstavbě nové školní budovy město přistoupilo až na sklonku 16. století. Stará škola byla zbořena, zaklenuty byly její sklepy a místo pro novou stavbu bylo posunuto jižním směrem zastavěním parkánu, s využitím části hradby a hranolové věže. Nová budova školy byla postavena v letech 1594-1595, patřila ve své době k nejvýstavnějším renesančním objektům města. Další úpravy budovy proběhly po roce 1676, kdy byla adaptována pro arciděkanství.
Rozsáhlejší stavební úpravy následovaly až koncem 17. století. V letech 1692-1695 byla snesena renesanční atika střechy a upravena průčelí, nad západním a severním průčelím vznikly mohutné ranně barokní štíty. Následovala úprava fasád a dispozice patra po roce 1770 a zejména klasicistní úpravy interiérů kolem roku 1830.
V období vlny puristických oprav památek na konci 19. století byla po dokončení rekonstrukce Vlašského dvora opravena v roce 1897 i budova arciděkanství. Poslední významnější stavební obnova arciděkanství v roce 1933 vtiskla exteriéru budovy charakter, který nesetřely ani pozdější dílčí opravy v roce 1938-1939, 1941, 1951 a 1972.
Arciděkanství je jedním z nejhodnotnějších objektů památkového fondu města Kutné Hory, který je význačně pohledově exponován při pohledu od jihu a jihozápadu na městské panorama s Vlašským dvorem a kostelem sv. Jakuba, s nimiž tvoří jedinečný a památkově mimořádně hodnotný soubor.
Z výtvarného hlediska je nejhodnotnějším prvkem stavby renesanční portál, vytvořený z červeného mramoru mistrem Pavlem z Prahy, jenž ve svorníku zanechal svůj monogram. Portál nese výzdobu odkazující na původní školu. Boční strany jsou zdobeny emblémy hudby, věd a umění, v rozích oblouku se nacházejí kartuše se znaky příznivců školy - Volfa Herolta o Oupy (vlevo) a Augustina Šmilauera ze Šmilova (vpravo). Ve vlysu je uveden latinský citát od Cicerona, který zní v překladu "Studium mládež vzdělává, stáří těší, jest ozdobou v štěstí, útočištěm a útěchou v neštěstí, doma baví, venku nepřekáží, s námi nocuje i cestuje, nás po venkově provází." Nad římsou se zvedá nástavec s anděly, kteří drží znak Kutné Hory a u nohou mají štítky se znaky mecenášů rychtáře Mikuláše Vodňanského z Čazarova a Zikmunda Kozla z Rýzentálu. Nejvýše je v nástavci umístěn zemský globus - znak školy.
-
Přehled duchovních správců farnosti
Swatomius (1490 – 1508)
Jakub Kwetin (1508 – 1517)
Jan Bouchal (1517 – 1550)
Václav
Viktor
Matouš
Benedictus
Daniel Choteborský
Jan Chobart
Jan Senino
Candides
Valentin Zateczis
Jakub de Prostegova
Václav Stepen
Jeremias
Cyprian Peschin
Matouš Apiani Stolička z Milesu (1622 – 1626)
Jiří Bílek (1626 – 1627)
Václav Glesar (1627 – 1630)
Jan Barion de Brezno (1630 – 1630)
Matýáš Černovský z Lerchenfelsu (1630 – 1649)
Václav Celestýn Blumenberg (1649 – 1649)
Šebastián Zbraslavský ze Svatova (1649 – 1653)
Jan Pusch (1653 – 1654)
Martin František Kremlich (1654 – 1663)
Jan Václav Krubius (1663 – 1672)
Jakub Ferdinand Lanškrounský (1672 – 1679)
Zikmund Eusebius Hiesele z Chodů (1679 – 1682)
Zachariáš Klecar z Růžokvětu (1682 – 1693)
Jan Dačický z Heslova (1694 – 1722)
Václav Jindřich Erythrei (1722 – 1756)
František Josef Samuelis (1756 – 1762)
Ignác Jakub Novomlýnský (1762 – 1783)
Jan Ferdinand Hausa (1783 – 1835)
Josef Herzán (1837 – 1844)
Jan Křikava (1844 – 1850)
Josef Peřina (1850 – 1881)
Karel Vorlíček (1881 – 1922)
František Xaver Pekárek (1922 – 1937)
Jan Kohel (1938 – 1951)
Vilém Müller (1951 – 1985)
Josef Preisler (1985 – 1989)
Vladimír Hronek (1989 – 2007)
Jan Uhlíř (2007 – 2022)
Vladislav Brokeš (2022 – dosud)