Arciděkanství

Logo Arciděkanství
O místu:

Budova arciděkanství není jen sídlo duchovního správce a sekretariát farnosti, ale slouží také jako místo setkávání farního společenství. Pořádají se zde besedy, přednášky a další kulturní akce, během kterých je možné arciděkanství navštívit.

  •  
    Historie

    Jádro objektu dnešního arciděkanství tvoří úsek hradebního pásma z počátku 14. století. Z výstavby mezi kostelem  sv. Jakuba a parkánovou zdí je archivně doložen objekt školy v roce 1363. V jagellonské době došlo k zastavění příkopu mezi budovou Vlašského dvora a hradební věží tzv. Mincmistrovským domem. Jeho součástí  bylo pravděpodobně i dnešní severní křídlo arciděkanství, navazující na objekt starší školy. Podle archivních zpráv byla budova školy zchátralá, ale k výstavbě nové školní budovy město přistoupilo až na sklonku 16. století. Stará škola byla zbořena, zaklenuty byly její sklepy a místo pro novou stavbu bylo posunuto jižním směrem zastavěním parkánu, s využitím části hradby a hranolové věže. Nová budova školy byla postavena v letech 1594-1595, patřila ve své době k nejvýstavnějším renesančním objektům města. Další úpravy budovy proběhly po roce 1676, kdy byla adaptována pro arciděkanství. 

    Rozsáhlejší stavební úpravy následovaly až koncem 17. století. V letech 1692-1695 byla snesena renesanční atika střechy a upravena průčelí, nad západním a severním průčelím vznikly mohutné ranně barokní štíty. Následovala úprava fasád a dispozice patra po roce 1770 a zejména klasicistní úpravy interiérů kolem roku 1830. 

    V období vlny puristických oprav památek na konci 19. století byla po dokončení rekonstrukce Vlašského dvora opravena v roce 1897 i budova arciděkanství. Poslední významnější stavební obnova arciděkanství v roce 1933 vtiskla exteriéru budovy charakter, který nesetřely ani pozdější dílčí opravy v roce 1938-1939, 1941, 1951 a 1972. 

    Arciděkanství je jedním z nejhodnotnějších objektů památkového fondu města Kutné Hory, který je význačně pohledově exponován při pohledu od jihu a jihozápadu na městské panorama s Vlašským dvorem a kostelem sv. Jakuba, s nimiž tvoří jedinečný a památkově mimořádně hodnotný soubor. 

    Z výtvarného hlediska je nejhodnotnějším prvkem stavby renesanční portál, vytvořený z červeného mramoru mistrem Pavlem z Prahy, jenž ve svorníku zanechal svůj monogram. Portál nese výzdobu odkazující na původní školu. Boční strany jsou zdobeny emblémy hudby, věd a umění, v rozích oblouku se nacházejí kartuše se znaky příznivců školy - Volfa Herolta o Oupy (vlevo) a Augustina Šmilauera ze Šmilova (vpravo). Ve vlysu je uveden latinský citát od Cicerona, který zní v překladu "Studium mládež vzdělává, stáří těší, jest ozdobou v štěstí, útočištěm a útěchou v neštěstí, doma baví, venku nepřekáží, s námi nocuje i cestuje, nás po venkově provází." Nad římsou se zvedá nástavec s anděly, kteří drží znak Kutné Hory a u nohou mají štítky se znaky mecenášů rychtáře Mikuláše Vodňanského z Čazarova a Zikmunda Kozla z Rýzentálu. Nejvýše je v nástavci umístěn zemský globus - znak školy. 

  •  
    Přehled duchovních správců farnosti 

    Swatomius (1490 – 1508)

    Jakub Kwetin (1508 – 1517)

    Jan Bouchal (1517 – 1550)

    Václav

    Viktor

    Matouš

    Benedictus

    Daniel Choteborský

    Jan Chobart

    Jan Senino

    Candides

    Valentin Zateczis

    Jakub de Prostegova

    Václav Stepen

    Jeremias

    Cyprian Peschin

    Matouš Apiani Stolička z Milesu (1622 – 1626)

    Jiří Bílek (1626 – 1627)

    Václav Glesar (1627 – 1630)

    Jan Barion de Brezno (1630 – 1630)

    Matýáš Černovský z Lerchenfelsu (1630 – 1649)

    Václav Celestýn Blumenberg (1649 – 1649)

    Šebastián Zbraslavský ze Svatova (1649 – 1653)

    Jan Pusch (1653 – 1654)

    Martin František Kremlich (1654 – 1663)

    Jan Václav Krubius (1663 – 1672)

    Jakub Ferdinand Lanškrounský (1672 – 1679)

    Zikmund Eusebius Hiesele z Chodů (1679 – 1682)

    Zachariáš Klecar z Růžokvětu (1682 – 1693)

    Jan Dačický z Heslova (1694 – 1722)

    Václav Jindřich  Erythrei (1722 – 1756)

    František Josef Samuelis (1756 – 1762)

    Ignác Jakub Novomlýnský (1762 – 1783)

    Jan Ferdinand Hausa (1783 – 1835)

    Josef Herzán (1837 – 1844)

    Jan Křikava (1844 – 1850)

    Josef Peřina (1850 – 1881)                      

    Karel Vorlíček (1881 – 1922)

    František Xaver Pekárek (1922 – 1937)

    Jan Kohel (1938 – 1951)

    Vilém Müller (1951 – 1985)

    Josef Preisler (1985 – 1989)

    Vladimír Hronek (1989 – 2007)

    Jan Uhlíř (2007 – 2022)

    Vladislav Brokeš (2022 – dosud)

Místo uskutečnění

49.9479781N, 15.2677583E

Sdílejte info