Klenot pozdní gotiky a jedna ze čtyř staveb katedrálního typu v Středních Čechách, je spolu s katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele a historickým centrem Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Nádhera této stavby dodnes svědčí o slávě a bohatství stříbrné Kutné Hory i o hluboké zbožnosti svých tvůrců.
Historie chrámu
Na počátku středověku byla nynější Kutná Hora poklidným místem, kde žilo jen několik málo lidí. I proto si zde založili klášter cisterciákové, mniši, kteří vyhledávali samotu a ticho k modlitbě. Vše se změnilo, když tu byly nalezeny bohaté zdroje stříbrné rudy. Vypukla stříbrná horečka a zanedlouho vzniklo rušné město, které záhy získalo královská privilegia. Na konci 14. století se začal stavět velkolepý chrám sv. Barbory, který dnes patří do zlatého fondu světového architektonického dědictví.
Stojí na skále na západním svahu říčky Vrchlice, nad místem, kde byl hlavní vstup do nejhlubšího dolu města. Chrám se tyčí nad krajinou, jako by do ní od věků patřil: jako zhmotněná naděje nejen všech horníků a středověkých měšťanů, ale i nás, kteří k němu přicházíme dnes.
Byl stavěn po vzoru velkých francouzských katedrál. V subtilním kamenném zdivu jsou osazena velkorysá okna, která otevírají prostor pro mystický dialog světla a stínu. Nečekané řešení horního patra, s emporami po obou stranách hlavní lodi, ještě posiluje úlohu světla proudícího dovnitř. Geniální zaklenutí s krouženými žebry je pozdvihnuto na vrchol estetiky a podtrhuje jedinečnost celé stavby.
Dodnes můžeme žasnout nad dovednostmi našich předků, nechat se oslovit a snad i trochu proměnit krásou uměleckých děl. Můžeme se v tichu zastavit a přemýšlet o hloubce a tajemství vlastního života.