Církevní mateřská škola sv. Jakuba připravila pro všechny děti z různých MŠ v Kutné Hoře pěknou aktivitu. Děti mají vytvořit duhu jako symbol naděje, že se brzy vrátí do školky a zase se setkají.
Milé děti a rodiče nejen z naší školky

protože je nyní taková zvláštní doba, kdy se nemůžeme potkávat my s vámi a vy se svými kamarády ve školce nebo na hřišti, pojďme spolu něco udělat. Přestože se vzájemně nevidíme, můžeme na sebe myslet a těšit se, že se zase brzy všichni setkáme. Na znamení naděje, že všechno bude opět dobré, si vytvořte duhu. Tu pak vylepte do okna tak, aby byla vidět z ulice. Až se pak půjdete s rodiči projít, uvidíte, kde všude bydlí vaši kamarádi, nejen z vaší školky. My už duhu ve školce máme, tak se k nám připojte, ať je vidět, že na sebe myslíme.
Připojujeme také krátký příběh, jak to s tou duhou bylo:)
Příběh o duze
Jednou se stalo, že se všechny barvy začaly hádat, protože si každá myslela, že ona je ta nejdůležitější, nejhezčí a nejpotřebnější ze všech.






A takhle podobně se barvy hádaly dále. Každá byla přesvědčená o tom, že je nejlepší. Jejich hádka byla stále hlasitější.
Najednou se objevil zářivý bílý blesk, zaduněl a zarachotil hrom. Začalo nemilosrdně pršet. Barvy se shlukly a hledaly útěchu u sebe navzájem.
Pak promluvil déšť: „Vy hloupé, hádáte se a jedna chcete přetrumfnout druhou. Copak nevíte, že Bůh vás všechny stvořil k určitým úkolům, jedinečné a rozdílné? Miluje vás
všechny. Chyťte se za ruce a pojďte se mnou. Napneme se jako velký, barevný oblouk na oblohu, jako připomínka toho, že Bůh vás všechny miluje, že můžete žít spolu v pokoji, že je stále s vámi – znamení naděje pro budoucnost.“
A tak když se podíváme na duhu, měli bychom myslet na to, že Bůh chce, abychom se navzájem oceňovali a vážili si jeden druhého.
Podle časopisu Duha č. 20 roč. 2005/2006